*** I když bych moc chtěla, rozhodla jsem se, že dál psát tento blog už nebudu. Chápu a respektuju, že jsme různí lidé s různými názory. A máme právo je vyjádřit. Ale nechápu, proč ti, kterým tento blog tak vadí, sem stále chodí... Zvědavost? Žárlivost? *** K blogování patří chvála i kritika. Kdybych si toho nebyla vědoma, nevydržela bych blogovat čtyři roky. K předposlednímu příspěvku jsem se záměrně nevyjadřovala. Proti "odvážným" anonymům si přijdu bezmocná. Necítím potřebu nikomu cizímu obhajovat a vysvětlovat své posteje. Nemám problém vést osobní diskusi, která ovšem na blogu není možná. *** Tento blog byl kus mě samotné. Nechtěla jsem tím nikoho o ničem přesvědčovat. *** Je pro mě přirozenější myslet, vidět pozitivně. Mít víru v dobro. Ne naopak. Přicházet k lidem s důvěrou. Ne s podezíráním. Proto byl můj blog tak otevřený. Jinak jsem to nedovedla a ani nechtěla dělat. *** Cítím velké nepochopení. *** Každý komentář si beru k srdci, to mi věřte. A přemýšlím nad ním. Včera jsem stopla možnost dál komentovat. Už to bylo příliš. *** Omlouvám se vám všem, kteří jste chodili rádi. Děkuji za každý komentář, který jste nechali. Vážím si každého, i když "jen" virtuálního kamarádství, které mi blog dal. Díky za vaše maily, vzkazy, sms. *** Nikoho neobviňuju, že může za to, jak jsem se rozhodla. Mějte pěkné jaro! *Markéta
